Přechod Lužických hor 2026

Na první letošní třídenní přechod jsme vyrazili ve třech — já, Míra a Lukáš. Trasa vedla z Jedlové přes Lužické hory až do Oldřichova v Hájích, takže jsme poslední den stihli přejít i do Jizerských hor. Podle mapy to bylo 66.8 km, podle kroků přibližně 77.3 km.

Výlet byl zároveň prvním větším testem několika novinek. Vzal jsem nový hydrovak Warg Hydra 3l, spacák Mountain Hardwear, péřové spacákové ponožky Flames’s Creed a powerbanku Nitecore 20Ah. Celková hmotnost výbavy byla 12.5 kg.

Den první — z mlhy na hřeben

Ráno nás nabral Míra autem a cestou jsme ještě vyzvedli Lukáše v Jičíně. Ten si šel před odjezdem pro kafe, takže jsme pak málem nestihli vlak z Mladé Boleslavi do Jedlové. Nakonec jsme ho chytili a ve vlaku si zahráli štychovou karetní hru Pán Prstenů.

Hned na začátku přišel první problém s vybavením. Mírovi přes náustek protékal hydrovak přímo do batohu. Já jsem naopak poprvé ve větším měřítku testoval Warg Hydra 3l. Při dlouhém pochodu byl velmi efektivní, protože jsem mohl průběžně pít bez zastavování. Voda z něj ale i po vymytí chutnala trochu plastově a zatím nemám dobrý způsob, jak ho doplňovat bez vyndávání z batohu.

Z Jedlové jsme vyrazili v mlze rovnou do kopců. Lukášův batoh byl větší než naše s Mírou a zároveň podstatně těžší, protože v něm nesl opravdu všechno, co považoval za potřebné. Za pomoci sušeného masa od Kaštánka jsme se postupně vyšplhali na Luž, kde přišla první pořádná zastávka na kávu.

Já jsem klasicky vytáhl filtr a předemletou výběrovou kávu. V tu chvíli jsme zjistili, že Lukáš nejede ultralight, ale spíš jako když jede na ryby. Z batohu vytáhl zrnkovou kávu, mlýnek a přenosný ruční espressovač. Káva tedy nebyla nejrychlejší část výletu, ale vybavení se aspoň konečně vysvětlilo.

Odpoledne mlha zmizela a pokračovali jsme po hřebeni. Hřebenovka v Lužických horách v našem případě znamenala, že se šlo jen nahoru nebo dolů, ale nikdy po rovině. Nepromokavou bundu Napapijri jsem měl oblečenou celý den, protože byla zima a do plného batohu by se mi stejně nevešla.

Po šesté hodině jsme začali řešit nocleh. Přístřešek mimo hlavní cestu byl ještě přibližně tři kilometry daleko a slunce mělo zapadnout v 19:19. Moje nohy už při sestupech pomalu přestávaly fungovat, ale nocleh jsme nakonec stihli připravit ještě před západem slunce. Já jsem spal klasicky v hamace a kluci pod přístřeškem.

Večer mi došlo, že jsem nechal filtr Sawyer v batohu. Trochu jsem se bál, aby teplota neklesla k nule a filtr nezmrzl. Nejnižší teplota byla nakonec 4.8 °C, takže to dobře dopadlo, ale příště ho raději vezmu k sobě. Moje spánkové skóre bylo 80, Lukáš měl noc podstatně horší.

Den druhý — fine dining a vandrácké wellness

Druhý den jsme pokračovali směrem do Jítravy, kde jsme se schovali před deštěm a zároveň si dali oběd v Jítravském Dvorci. Nás překvapil fine dining a obsluhu zase muselo překvapit, co jim tam přišlo za vandráky.

Na záchodech měli místo běžných papírových ubrousků malé ručníčky a šalvějové mýdlo. Váhal jsem asi půl vteřiny, než jsem se začal mýt od pasu nahoru. Po tomto krátkém vandráckém wellness jsme se znovu vydali do kopců.

Cestou jsme došli ke studánce s výbornou vodou. Doplnili jsme zásoby a rovnou si uvařili další kávu. Pak jsme pokračovali až do Chrastavy, kam jsme dorazili přibližně hodinu před západem slunce. Tím ale den ještě nekončil. Čekaly nás další čtyři kilometry do kopce za město, kde jsme chtěli přespat.

Lukáš měl už od poloviny dne krizi kvůli bolavému kolenu. Zvažoval, že výpravu předčasně ukončí a zavolá si odvoz domů. Nakonec ale pokračoval s námi a nocleh jsme dokončovali právě ve chvíli, kdy zapadalo slunce. Druhá noc byla teplejší, s minimem 6.8 °C. Oura mi znovu ukázala spánkové skóre 80.

Den třetí — přes vítr do Jizerek

Ráno bylo velmi větrné, zrovna když jsme procházeli kolem větrných elektráren. Tentokrát tedy pracovaly v podmínkách, pro které byly postavené, a my jsme si je mohli prohlédnout bez většího přemýšlení, jestli vůbec fouká.

Postupně jsme opustili Lužické hory a přešli do Jizerských. Poslední část už byla hlavně cesta k vlaku. Přechod jsme zakončili v Oldřichově v Hájích, odkud jsme jeli zpět do Liberce a potom pokračovali do Mladé Boleslavi. Po třech dnech a dvou nocích venku to byl tentokrát závěr bez kávy z ručního espressovače — jen nástupiště a cesta domů.